Byl to krásný, slunečný letní den v srpnu roku 2017. Na hřišti mi to celkem šlo a mé tradiční „jitrnice“ doprava tentokrát nebyly tak strašné. Když jsem se postavil na odpaliště jamky číslo 13, uviděl jsem, že je navrtaná vepředu. Tato jamka vede mírně do kopce a green je terasovitý. Moje klasická strategie byla jednoduchá: zasáhnout aspoň green.
Vzal jsem osud do ruky, vytáhl devítku železo a poslal to tam. Na mé poměry to byla neuvěřitelná rána – dokonale rovná a krásně vysoká. Míček dopadl a ozvalo se čisté mlasknutí, jako když se pleskne kýtou o mramor. Dopadl na horní patro a začal se pomalu koulet na spodní část, až se mi úplně ztratil z dohledu.
Když jsem přicházel ke greenu, míček nikde. Pojal jsem podezření, že se odkutálel bůhvíkam, ale zvědavost mi nedala a šel jsem se podívat přímo do jamky. A byl tam! Bridgestone s logem Mastercard. Mimochodem, neskutečnou partu z Mastercardu (Ivanu, Milana a Páju) budu mít v srdci napořád, v těchto letech jsem s nimi zažil neuvěřitelně krásné turnaje.
V tu chvíli jsem začal ječet, jako by mě na nože brali. Hráč na předchozí jamce se sice lekl, ale okamžitě pochopil, co se stalo, a uznale zatleskal. Celkové skóre ten den sice na bednu nestačilo, ale vydržel jsem na vyhlášení a dostal od klubu láhev fakt dobrého červeného vína. Ta zasyčela velmi rychle, ale míček na poličce s cedulkou, kde je hřiště, den a jamka, tam zůstane navždy.
Vždy, když si na ten okamžik vzpomenu, zaplaví mě příjemné teplo na zádech. Přesně pro tyto chvíle se golf hraje.
Rekapitulace Hole in One
Hráč: Martin Kurka
Hřiště: Golf Slapy
Jamka: č. 13
Datum: Srpen 2017
Míček: Bridgestone (s logem Mastercard)